VOLBY 2017 A VOLEBNÍ PROGRAMY STRAN. ZNAJÍ RECEPT NA LEPŠÍ BUDOUCNOST?

V pátek 20. a v sobotu 21. října 2017 se konají již sedmé parlamentní volby v historii samostatné České republiky. Politické strany už zveřejnily své volební programy a pozvolna rozjíždí předvolební kampaň s vybranými tématy. Předvolební témata a volební programy jsou jedna věc, potřeby české ekonomiky a možnosti jejího dalšího rozvoje dost možná věc druhá. Zajímalo nás, jestli volební programy klíčových politických stran1 reflektují kvality a slabiny české ekonomiky a přichází s „recepty“ na prosperitu a vyšší životní úroveň.  
 
SLABINY ČESKÉ EKONOMIKY A POTŘEBY JEJÍHO DALŠÍHO ROZVOJE
 
K určení silných a slabých stránek (výhod a slabin) české ekonomiky jsme použili dva indexy, které sestavují dvě mezinárodní renomované instituce: index kvality života od OECD (The Better-Life Index2) a index světové konkurenceschopnosti od Mezinárodního ekonomického fóra (The Global Competitiveness Index, World Economic Forum3). Zatímco index světové konkurenceschopnosti hodnotí podmínky pro růst ekonomiky a podnikání, index kvality života hodnotí nejen ekonomické ale i sociální, zdravotní a jiné charakteristiky života. Jinými slovy indexem kvality života se díváme očima běžného voliče, zatímco indexem konkurenceschopnosti očima zaměstnance a podnikatele. Kombinací obou indexů získáváme objektivní, ale i neméně důležitá subjektivní, kritéria slabých a silných stránek České republiky.   Ze šetření pro účely sestavení indexu kvality života vyplývá, že občany ČR zajímá především zdraví, spokojený život  a ekonomické vyhlídky. Nejmenší význam přisuzují míře občanské angažovanosti a společenským kontaktům. Podnikatele podle indexu konkurenceschopnosti naopak nejvíce trápí rozbujelá byrokracie, daňové regulace, korupce a politická nestabilita. Pochvalují si nízkou kriminalitu a těší se z dobrého zdraví české populace a stabilní inflace.
 
Podle indexu kvality života je ČR na konci druhé třetiny zemí podle výše disponibilního příjmu v USD (v pořadí  26. z celkových 38 posuzovaných zemí OECD). To ale není největší slabina české ekonomiky! Naším nejbolavějším místem je podle indexu kvality života OECD znevýhodněné postavení ekonomicky slabých sociálních skupin na trhu práce. Ekonomicky a sociálně slabé skupiny postihuje daleko více dlouhodobá nezaměstnanost (nejvíce ze všech 38 posuzovaných zemí OECD!) a nízká zaměstnanost spolu s vyšším rizikem ztráty zaměstnání (2. nejhorší postavení mezi 38 zeměmi OECD). Tato sociální diskriminace se projevuje na trhu práce výrazněji než genderová. Druhou velkou slabinou jsou vysoké náklady bydlení (nájem, služby, nábytek, opravy…), které podle OECD ukrajují z hrubého disponibilního příjmu českých občanů v průměru až 26 %, nejvíce ze všech zemí OECD, kde průměr činí 21 %. V porovnání se zeměmi OECD nám tolik nezáleží na vytváření společenských vazeb a naše volební účast je také podprůměrná. Naopak patříme mezi „rovnostářské“ země; mezi zeměmi OECD máme 4. nejnižší příjmovou nerovnost (nižší než např. v Norsku či Finsku). Jsme také zemí s 3. nejvyšším podílem středoškolsky vzdělaných osob (93% osob  ve věku 25-64 má dokončené střední vzdělání, v OECD v průměru jen 76 %).  
 
Podle indexu konkurenceschopnosti zaostává ČR nejvíce v kvalitě institucí, infrastruktury a inovací. Konkrétně si podnikatelé nejvíce stěžují na překážky v podnikání (ČR je 27. nejhůře hodnocenou zemí z celkových 138; Portugalsko či Jihoafrická republika jsou hodnoceny lépe), na celkovou výši zdanění zisků, vliv daní  na motivaci pracovat, zneužívání veřejných prostředků, klientelismus, pravidla pro přijímání a propouštění zaměstnanců, dostupnost inženýrů a vědců, ale také inovační schopnost a nedostatečnou infrastrukturu4. Naopak podle kritéria zdraví bankovního sektoru, makroekonomické stability či zdraví obecně patří ČR do první pětadvacítky (ze 138 hodnocených zemí).  
 
 Pozn: V4: země Visegradské čtyřky (ČR, Maďarsko, Polsko, Slovensko) Zdroj: OECD: The Better Life Index. WEF: Global Competitiveness Index, červenec 2017
 

Několik zcela konkrétních příkladů:
 
- Další řada návrhů na nové úpravy a změny daňových sazeb, základů daně  či odpočitatelných položek. A to i přesto, že podnikatelé si stěžují na časté změny daní, náročnou daňovou správu a daňovou nejistotu  
 Mnohé strany slibují zavést jednotné inkasní a kontrolní místo, harmonizovat daňový základ, zavést závazné posouzení pro finanční úřady.
- Jen vzdáleně se strany dotýkají samotného problému současného zpomalení růstu produktivity práce a nízké přidané hodnoty vyrobené v ČR („levná ekonomika“); prioritou jsou naopak vyšší mzdy (#koneclevnépráce) – jmenovitě ve státní správě.
 Někteří navrhují omezit administrativní zátěž, podpořit mobilitu pracovních sil, uvolnit pracovně právní legislativu, rozvíjet nájemní bydlení a vázat státní investiční podporu na transfer výzkumu a záruku vyšších mezd či různými cestami podpořit inovace (mimochodem velmi často zmiňované heslo).
- Přestože má ČR 4. nejnižší nerovnost příjmů, některé strany chtějí prosadit progresivní sazbu zdanění. - Rozdílu ve zdanění mezi OSVČ a zaměstnanci, který přispívá k nezvykle vysokému podílu OSVČ na celkové zaměstnanosti (každý 5. pracující v roce 2016), se strany přímo nevěnují; některé ale navrhují různé daňové úlevy či výdajové paušály pro zaměstnance. - Jen některé strany slibují snížit odvodové zatížení práce (ČR má 2. nejvyšší sazbu sociálního pojištění hrazenou zaměstnavateli mezi zeměmi v OECD).  - Sociální nerovnost v přístupu na trh práce strany spíše opomíjejí stejně jako problém dlouhodobé nezaměstnanosti žen či velké propasti mezi zaměstnaností žen s dětmi a bez dětí. Většina stran slibuje rozšířit školky či podpořit družiny. Některé strany navrhují další zvýšení rodičovského příspěvku, což jde proti doporučení OECD. Navrženy jsou i daňové úpravy, které by měly odstranit daňové znevýhodnění pro druhý příjem v rodině. - Některé strany jsou ochotny přijmout riziko propadu důchodových náhrad a neřeší nízké důchody OSVČ v budoucnu.  - Mělký akciový trh jako nevyužívaný zdroj financí pro rozvoj firem je zcela opomíjen (a přitom by mohl sloužit jako alternativa k investicím do nemovitostí). - Problém roztříštěné regionální (samo)správy (příliš mnoho malých obcí) není řešen stranami vůbec. - Velké ambice nemají strany ani v případě zvyšování kvality a efektivnosti státní správy.

 


VOLEBNÍ PROGRAMY VS. STŘEDNĚDOBÁ VIZE ČESKÉ EKONOMIKY
 
V obecné rovině by podle indexů kvality života a světové konkurenceschopnosti mělo mezi střednědobé priority hospodářské politiky patřit: lepší INSTITUCE, kvalitnější INFRASTRUKTURA, efektivní INOVACE a SOCIÁLNÍ INKLUZE.  To vše by mělo vést k rychlejšímu růstu produktivity práce a životní úrovně. Pro politické strany to nejsou neznámá témata. Z textů a proklamací volebních stran lze usoudit, že nejeden stranický odborník hledal inspiraci i v materiálech mezinárodních organizací jako je OECD či Světové ekonomické fórum. Přestože nejsme tedy jediní, kdo tyto indexy  a z nich odvozená doporučení sledují, některé slabiny ale i silné stránky nebyly bohužel v programech zohledněny, a to buď vůbec, nebo jen povrchně bez konkrétních návrhů.
 
 
Volební programy jsou samozřejmě plné slibů spojených s dodatečnými výdaji a ušlými příjmy. Proto by zřízení nezávislé Národní rozpočtové rady, která by propočítala dopad návrhů politických stran na rozpočet vlády, přispělo nejen k rozpočtové stabilitě ale i k transparentnosti volebních programů.
 
To, že „chytré“ kroky státu v oblasti hospodářské politiku mají potenciál rozhýbat ekonomiku, dokazují i odhady OECD. Podle jednoho z nich5 by omezení rozdílů mezi potřebami zaměstnavatelů a schopnostmi zaměstnanců zvýšilo národohospodářskou produktivitu práce v ČR o necelých 10 %, tj. zhruba na současný průměr EU28. A s ní by rostla i naše životní úroveň na průměr EU.  
 

CO JE OPRAVDU TŘEBA PRO NAŠI PROSPERITU?
 
 Důsledně realizovat dlouhodobou strategii #KonecLevnéEkonomiky přijatelnou pro většinu stran.  Prosadit vizi vzdělávání 4.0 obsahující mimochodem i reformu přípravy učitelů, celoživotní vzdělávání, rozvoj manažerských dovedností...  Odstranit daňové deformace a následně stabilizovat daňový systém.  Zjednodušit státní správu a poskytování služeb (rozdrobená municipální správa).   Přehodnotit mandatorní výdaje - omezit jejich negativní dopad na motivaci osob pracovat.  Stabilizovat státní výdaje zavedením dlouhodobých investičních plánů.
 
UPOZORNĚNÍ: Analýza volebních programů politických stran do parlamentních voleb 2017 byla činěna s plným vědomím toho, že volební programy nemusí být v plném rozsahu realizovány.
 
 
Autor:  Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank a.s. Editor:  František Táborský a Monika Junicke, analytici Raiffeisenbank a.s.
 
Na přípravě tohoto materiálu se podílel Jakub Červenka, trainee Raiffeisenbank a.s.

EXPRESS ZPRÁVY
22. 02. 2018

Únorový IFO index pro Německo poklesl výrazněji, než očekával trh. Pokles zaznamenaly všechny složky indexu. Budoucí očekávání poklesla o 2,9 b. na 105,4 b. Pokles IFO indexu tak doplňuje korekci dříve zveřejněných předstihových ukazatelů v Německu i eurozóně. Přehnaný optimismus už několik měsíců hnal tyto ukazatele do neopodstatněných hodnot, a i proto považujeme tento pokles za ozdravný proces a ve výsledku se jedná o pozitivní signál. Nicméně trh vnímá pokles negativně a v kontextu nedostatku jiných statistik v tomto týdnu působí proti euru.



Autor: František Táborský, analytik Raiffeisenbank

15. 02. 2018

Výnosy amerických desetiletých státních dluhopisů po včerejším zveřejnění americké lednové inflace dále rostou. Aktuálně se pohybují jen pár bodů pod symbolickou tříprocentní hranicí a zároveň jsou nejvyšší od ledna 2014. Přitom o této hranici se často mluví jako o bodu zlomu, kdy se výnosy amerických státních dluhopisů stanou atraktivnějšími než akcie, a zároveň bude pro americké společnosti stále nákladnější si půjčovat na kapitálovém trhu. Pravděpodobně tato hranice bude o něco výše, nicméně její dosažení je otázkou týdnů či dnů. Dalšímu růstu výnosů přidává expanzivní výhled federálního rozpočtu americké administrativy, který v očích investorů nebudí víru v zářnou budoucnost ekonomiky, nebo očekávané další zvyšování úrokových sazeb centrální bankou.

Autor: František Táborský, analytik Raiffeisenbank

13. 02. 2018

Cena ropy Brent v pátek na okamžik spadla pod 62 dolarů za barel. Zakončila tak nejhorší týden trhu s ropou za více než dva roky. Stojí za tím pád poptávky spojený se sezónní údržbou amerických rafinérií. Dnešek sice přinesl určité posílení na 63,63 dolarů, ale za pádem ceny ropy stojí důležitější faktory, které budou cenu ovlivňovat i v příštích měsících. Produkce břidlicové ropy z USA roste nebývalým tempem a jen za poslední týden dosáhla více než 10,2 miliónu barelů denně. Spojené státy tak mají nakročeno stát se největším producentem ropy na světě (před Saudskou Arábií i Ruskem), měřeno podle denní produkce. Růst cen ropy z druhé poloviny minulého roku navnadil americké těžební společnosti k intenzivnějším investicím do nových ropných plošin. Efektivnější těžba a volnější regulační prostředí také umožnily mnoha americkým břidlicovým těžištím generovat zisk, i pokud cena ropy spadne na 50 dolarů. Usilovné snahy OPECu držet produkci nízko, aby ceny ropy začaly stoupat, tak nebudou mít letos velký dopad. Naopak tím ropný kartel riskuje posílení tržního podílu Spojených států. Vzhledem k fiskální nejistotě v Saudské Arábii i Rusku, ale OPEC ani nemá na výběr. Růst nabídky USA tak bude hlavním fenoménem trhu s ropou v letošním roce. Podle odhadu týmu RBI se bude cena Brentu na konci toho kvartálu pohybovat poblíž 66 dolarů, v příštím kvartálu pak nadále klesne na 63 dolarů za barel.

Autor: Jakub Červenka, anylytik Raiffeisenbank

08. 02. 2018

Podíl nezaměstnaných na populaci v aktivním věku (podle metodiky ministerstva práce) v lednu narostl o desetinu procentního bodu na 3,9 %, což odpovídá našemu odhadu i očekávání trhu. Celkový počet uchazečů o zaměstnání vzrostl o 3,1 % na téměř 300 tisíc, ale počet volných pracovních míst v lednu vzrostl více než dvojnásobným tempem na více než 230 tisíc. Za nárůstem nezaměstnanosti stojí hlavně větší počet krátkodobě nezaměstnaných (nárůst o 15 tisíc), což je ale přirozeným zimním vývojem. Sezónní faktory v zimě na krátko přetlačují i ohromnou poptávku po pracovní síle, která je důsledkem silného ekonomického růstu. Podle našich propočtů sezónně očištěná míra nezaměstnanosti v lednu činila 3,6 %. Dobrou zprávou je, že počet dlouhodobě nezaměstnaných nadále klesá již dvacátý měsíc v řadě. Nárůst nezaměstnanosti zasáhl pracovníky s nižší kvalifikací, naopak nezaměstnanost vysokoškolsky vzdělaných klesla. Drobný nárůst nezaměstnanosti budeme pravděpodobně sledovat i v únoru, ale ve zbytku roku náš model předvídá pozvolný pokles nezaměstnanosti k 3,5 %.

Autor: Jakub Červenka, analytik Raiffeisenbank